Angrešt
ANGREŠT - OBECNÁ CHARAKTERISTIKA
Pravlastí angreštu je Evropa, Amerika i Střední Asie. Z planých forem vznikly dnešní odrůdy, na kterých se podílely hlavně evropské a americké druhy. Nejdůležitější pěstované odrůdy patří k druhu angrešt obecný. Některé kulturní odrůdy jsou odvozeny i od druhu angrešt malotorný, angrešt trnitý a angrešt Douglesův.
Odrůdy angreštu mají vysoký stupeň samosprašnosti, přesto se doporučuje vysazovat společně alespoň 2 současně kvetoucí odrůdy. Bylo zjištěno, že při opylení pouze vlastním pylem byly plody u většiny odrůd menší.
VÝBĚR STANOVIŠTĚ - NÁROKY
Angrešt vyžaduje stanoviště s průměrnou roční teplotou 7-9 °C. Dobře snáší mírné zastínění. Naopak nadměrné působení přímého slunečního světla může způsobit tzv. úžeh plodů. Nesnáší sucho nebo zamokření, optimální je 650 mm srážek za rok. Hladina podzemní vody by měla být 70-90 cm pod povrchem půdy. Vyžaduje středně těžké, humózní, hlubší půdy, neutrální až kyselé reakce, dobře zásobené živinami. Angreštu vyhovují otevřená stanoviště s mírným prouděním vzduchu.
VÝSADBA ANGREŠTU
Angrešt můžeme vysazovat buď na podzim, nebo na jaře. Výhodnější je obvykle výsadba podzimní. Sazenice, nejsou-li sázeny těsně před zamrznutím půdy, ještě na podzim částečně zakoření a na jaře lépe využívají zimní vláhu. Obvykle také v prvním roce vytvoří větší přírůstky. Jarní výsadba trpívá suchem, zejména je-li provedena později. V době nedostatku vláhy je po výsadbě nutná závlaha.
Převážná část kořenového systému angreštu se utváří mělce pod povrchem půdy. Z toho vyplývá, že jsou citlivé na na nedostatek vláhy, koncentraci půdního roztoku a na nízký obsah organických látek. Ve většině našich oblastí za předpokladu častého kypření a dobré struktury půdy není doplňková závlaha pro angrešt nutná, avšak ve všech případech je prospěšná a zvyšuje výnosy. Doplňkovou závlahu rozdělujeme na několik dávek po 35 mm: 1. před květem, 2. při vývinu plodů, 3. při zrání plodů, 4. po sklizni, 5. koncem léta.
STROMKY ANGREŠTU
Vysazujeme ke kůlu nebo k drátěnce tak, aby kůl nebo drátěnka procházely korunou. Chceme-li mít korunky ve stejné výšce, obvykle musíme vysazovat některé stromky hlouběji, protože téměř nikdy nejsou kmínky tak vyrovnané výšky. Toto hlubší zasazení není na závadu. Naproti tomu je škodné mělké sázení, část kořenů zaschne, neboť těsně pod povrchem půdy nemají dostatek vláhy.
Vysazujeme do sponu 3x1 m. Výhony po výsadbě zkracujeme na jaře na 2-3 pupeny, slabé výhony na 1 pupen. Z vyrostlých výhonů vybereme 4-5 nejsilnějších jako základ koruny. Tyto ve druhém roce zkrátíme o 1/3-1/4, a to převážně na vnitřní pupen, což má význam hlavně u odrůd s rozložitým nebo převislým růstem (Zlatý fík). V třetím roce a v následujících letech odstraňujme předjarním řezem všechny zahušťující výhony, hlavní výhony zkrátíme na 1/2 a postranní obrost na 2-4 očka. Po 5-6 letech obměňujeme hlavní větve za mladší. Přestárlé větve zkrátíme co nejhlouběji, pokud možno na mladý výhon. Při tomto způsobu řezu získáme rovnoměrně vyvinuté, nepřehoustlé koruny, ovoce největší velikosti a pravidelné sklizně!
KEŘE ANGREŠTU
Vysazujeme asi o 3-5 cm hlouběji, než rostly ve školce. Na jaře zkracujeme délku výhonů na 2-4 pupeny. Velmi slabé výhony odřežeme úplně. Podstatou tvarování keře angreštu je každoroční doplňování počtu výhonů a případně jejich zkracování. Počet základních větví a výhonů po ukončení tvarovacího řezu má být 8 - 12 podle vzrůstnosti keře a odrůdy. V dalších letech obměňujeme výhony tak, aby na keři nebyly větve starší než pět let. Napadené vrcholky větví angreštu americkým padlím odstraňujeme pálením. Životnost keřů angreštu je kolem 20 let.
ZRALOST ANGREŠTU
U angreštu rozlišujeme 3 stupně zralosti:
- zelená zralost, při níž se sklízejí drobné plody sytě zelené pro přípravu pektinu; asi začátkem června
- kompotová zralost, při níž jsou plody ještě tvrdé, ale mezi prsty pruží a mají barvu světle zelenou; koncem června
- konzumní zralost, při níž jsou plody již plně vybarveny typicky podle odrůdy; začátkem července
ANGREŠT - VITAMINY A VLIV KONZUMACE NA ORGANISMUS
Angrešt je ovocem, které nejenom čistí střeva a podporuje vylučování, ale stará se také o hezké vlasy a pokožku. Má vyšší obsah kyselin citrónové, jablečné, vinné a šťavelové. Obsahuje mnoho pektinů, vitamin C, E, B, karoten, draslík, vápník, hořčík, železo a zinek. Důležitý je vysoký obsah křemíku, který zajišťuje pevnost tkání a zbavuje tělo těžkých kovů. To je důležité pro stěny buněk, pro pevné a pružné vazivové tkáně a pro předcházení cévním onemocněním. Provitamin A zase chrání sliznice a posiluje buňky, pyridoxin -vitamin B6 se zase postará o růst vlasů, posílení nervů a srdce.
CHOROBY A ŠKŮDCI
AMERICKÉ PADLÍ ANGREŠTOVÉ
Hospodářsky vysoce významná houbová choroba, která při silném výskytu znehodnocuje plody a současně redukuje přírůstky a následně plodnost. Stromky nebo keře mají nižší odolnost k zimním mrazům. Hlavním hostitelem je angrešt, napadeny však mohou být i rybízy, především rybíz černý a kříženci rybízu a angreštu. Na letorostech, řapících, čepelích listů a na plodech se objevují bělavé moučnaté povlaky. Později se vytváří hnědé povlaky silnostěnného sekundárního podhoubí, v němž se tvoří plodnice. Postižená místa přestávají růst, napadené listy jsou menší a zdeformované., vrcholky silně postižených letorostů zasychají a dochází k prorůstání adventivních pupenů. Napadené plody jsou nevzhledné a mají nepříjemnou chuť. Silně napadené plody se nevyvíjejí a zasychají. Americké padlí se šíří především za teplejšího počasí a za vyšší nebo střídavé vlhkosti vzduchu. Optimální teploty pro infekci jsou v rozmezí 20-22 °C. Významné jsou rozdíly v náchylnosti u jednotlivých odrůd.
Prevence: Discus
PLÍSEŇ ŠEDÁ
Patří k nejvýznamnějším houbovým chorobám mnoha ovocných plodin, především angreštu, rybízu, révy vinné a jahodníku. Husté šedavé povlaky konidií lze nalézt na nejrůznějších orgánech rostlin, vždy však za dostatečné vlhkosti. K epidemickému šíření postačí již teplota 15 -20 °C a relativní vzdušná vlhkost nad 90%, trvající déle než 28 hodin. Silně jsou postihované angrešty stromkové a rybízy.
OKRAJOVÁ SPÁLA LISTŮ ANGREŠTU
Okraje listů se zbarvují červenofialově nebo stříbřitě a postupně zasychají. Listy jsou často menší a nepravidelné. Postižené keře nebo stromky mají kratší a slabší přírůstky, méně kvetou, plody jsou drobné a horší kvality. Projev je silnější za teplého počasí a na suchých lokalitách. Příčinou okrajové spály je především nedostatek draslíku, onemocnění však může způsobit i nadbytek chlóru a deficit některých mikroprvků. U stromkového angreštu výrazně podporuje projev okrajové spály špatný růst angreštu nebo poškození kmínku.
PÍĎALKA ANGREŠTOVÁ
Housenky se objevují na angreštech od července do podzimu a po přezimování v zámotku od vyrašení do června. Základní zbarvení je krémově bílé s řadami černých skvrn a žlutými pruhy na bocích. Hlava je černá. Při nedostatečné nebo pozdní ochraně způsobují až holožír.
Řešením je postřik proti žravému hmyzu.
MŠICE
Tělo mšice je tmavě zeleně zbarvené s voskovým popraškem. Přezimuje ve stadiu vajíčka. Během léta žije v koloniích na listech nových výhonů. Škodí sáním na listech, které zkrucují, deformují a shlukují v hustá hnízda. Mšice angreštová poškozuje hlavně černý rybíz i angrešt a způsobuje zkroucení listů a znetvoření mladých výhonů. Mšice se nacházejí v deformovaných listech a v okolí se vyskytují mravenci. Část okřídlených mšic se stěhuje na kaliny. Na podzim se vrací na angrešty, kde oplozené samičky kladou na větévky zimní vajíčka.
